Jako pozemští tvorové máme základní bohy ve svých pozemských rodičích, v raném dětství hlavně v matce, od její péče a lásky se odvíjí náš život. No a naši rodiče jsou takovými rodiči, jak se to naučili od svých rodičů... a tady je to nejdůležitější jádro, co si neseme z dětství a to z vlastní rodiny, která se stará lépe či hůře o ono mládě, které by bez péče dospělých (třeba i náhradní matky) nepřežilo. Jestli se v tomto procesu vyskytuje i bůh neviditelný, popsaný třeba v bibli nebo jiných "svatých" knihách, toť otázka.

Vidím, že jste dostal ve společenství křesťanů zabrat. Já také. Podivuhodné je, že mě tato negativní zkušenost zároveň neodradila od vztahu k Bohu. Možná je to tím, že mi Hospodin nesplynul s jeho lidem. Chápu totiž, že i křesťané jsou jenom lidé. A musím tedy počítat s tím, že se mnou občas zametou. Naproti tomu Hospodin si se mnou nikdy nepohrával. Právě naopak šel se mnou do každé šlamastyky. Nikdy jsem nezaznamenal, že by se mnou nechtěl nic mít, kvůli tomu, že jsem něco provedl nebo protože mi něco chybí do dokonalosti. Právě naopak. V takových situacích jsem bytostně cítil jeho zájem a touhu mi pomoci.

Pokud se týká rozhodnutí, kdy místo za pastorem jít za psychologem nebo psychiatrem, jsem získal tzv. lakmusový papírek. Slouží k rozpoznání, zda jde o duchovní problém nebo problém duševní. Ale to už je pastorační oblast a ta se vašeho téma netýká.

Děkuju za reakci. Místo pro boha u mě zůstalo, jen jej vnímám trochu jinak, než jen biblicky. Ať se vám daří

Zpovědník by měl aspoň rámcově poznat, jestli je problematika duchovního charakteru a může zde pomoci, nebo má dotyčnému doporučit psychologickou či psychiatrickou pomoc. Může jít i o mix. Psychiatr a kněz Max Kašparů jednou u zpovídajícího se rozpoznal akutní psychiatrický problém a poslal ho na do nemocnice, kde se divili, že příchozí uvedl správnou diagnózu.

Ano p.Kasparů je velmi moudrý člověk.

Věřící člověk by měl skromnější, vyrovnanější a lépe přijímat

rány osudu. Když Arabovi umře v nemocnici dítě ,řekne: Allach dal

,Allach vzal. Jak je to u nás, jistě víte.

Měl by. Ale pokud pořád dokola slyšíte, jaký jste hříšník a co vás čeká, pokud odpadnete, moc na pohodě vám to nepřidá.

Zažil jsem v jiné církvi - byla tam psycholožka, v té době myslím že dokončovala studium. Šel jsem s ní na oběd si jen tak popovídat. Řekla mi, že je pro ní úlevou, když se s ní konečně někdo baví normálně a nevalí na ní nějaké své problémy s žádostí o pomoc.

Člověk je od nepaměti tvor žijící ve stádu. Sounáležitost fyzická i duševní mu dodává pocit jistoty. Dnešní stádo zastává jiné hodnoty než je víra v Boha a ti, kteří v něj věří, cítí, že jsou jiní. To zneklidňuje stejně, jako zastávat jiné názory, než mainstreamové.

Vy žijete ve stádu pane Bicero? Ovcí? Já ne. Jsem samostatný člověk, která se o sobě rozhoduje sám