Tragická střelba v Hamburku a co mě k tomu napadá

Osm mrtvých v Sále Království svědků Jehovových v Hamburku. Bývalý člen a šílený čin. Kde se často rodí hněv a frustrace. Projevy agrese v sektách. Co by pomohlo minimalizovat tyto škodlivé vnitřní stavy. 

V pátek proběhla médii zpráva o řádění šíleného střelce v Hamburském shromaždišti svědků Jehovových. Nečekaně vyhaslo osm nic netušících lidských životů. Jeden ještě nenarozený. Šílené, že?! Je to hrozné. K takovým činům by nemělo docházet. Je mi líto pozůstalých, a je mi líto i traumatu přeživších. Mohl tam sedět kdokoli. Stát se to jindy a jinde, mohl jsem tam sedět i já. Mohli tam sedět lidé, které mám rád, i když je jako osvobozený dobrovolný vyhnanec již nevídám...brr!

Od pátku nad tím přemýšlím. Osamělí střelci, jako určitý extrémní jev se bohužel vyskytují všude. Kde se berou? Co je vede k tak šíleným bezohledným projevům agrese? Občas se veřejnost dozví, že takový člověk se mstil, své rodině, společnosti, nebo učiteli, lékaři atd. Nebo jen projevil nahromaděnou neventilovanou agresi. To nemusí být vždy psychopat. Může to být za jistých okolností i člověk, který by jinak prožil normální slušný život. To je jistě důvod k zamyšlení...

Kdo vlastně byl Philipp Fusz? O tomto konkrétním případu se mnoho neví, a tak si počkám až bude zveřejněno více informací. Nebudu spekulovat o tomto konkrétním příkladu, spíše bych jej použil, jako takový model. Napadají mě totiž různé související obrazy. Jedno jisté je, ten pachatel byl dříve členem této náboženské skupiny. Nic víc se neví, jestli odešel dobrovolně, nebo nedobrovolně. Jak dlouho tam byl, za jakých okolností se stal členem. Zkrátka zatím nevíme nic. Ještě prý vydal nějakou knihu se svým pohledem na křesťanství. Nečetl jsem, nevím. Číst to nechci. Také se ví, že se před nedávnem ozbrojil a dokonce byly úřady anonymně upozorněny na jeho psychický stav, škoda, že jen anonymně. No to je jedno, zkrátka neklaplo to...

 Že se v člověku nahromadí velmi silné emoce docela chápu. Stačí, aby si je člověk nedovolil přiznat a projevit. Nebo, aby mu je přísná autorita například rodiče, učitele, ale taky někdy kněze zabránila cítit. Ano, i toho je možné silnou kontrolou a úspěšně zvnitřněnou indoktrinací docílit. Část osobnosti se odpojí od vědomého vnímání. Člověk pak vlastně neví, co doopravdy prožívá. Ty vytěsněné pocity a emoce zůstávají a žijí v osobním nevědomí. A odtud také člověka ovlivňují. To je bohužel velice silný rys mnoha autoritativních náboženských, ale i jiných společenských skupin. Jenže cítit a vyjádřit své emoce je normální, potřebné a zdravé. Vyjádřit rozumně, že cítím hněv je důležité. A vůbec to nemusí být destruktivní, ale naopak ozdravné. Nejen pro mě, ale i pro mé vztahy k druhým. Církve, které uplatňují vysokou míru kontroly a ovládání jednotlivce tedy vedou k nezdravým projevům psychiky a chování člověka. Samy o sobě prostě jsou továrnou na osobnostní destrukci lidí. Bere dnes společnost vážně toto nebezpečí? 

Už vás někdy někdo důmyslně podvedl? Třeba v nějaké "zaručené" investici, nebo koupi báječného produktu na všechny nemoci člověka i zvěře a lidstva dohromady? Občas se to stane. Co cítíte, když si to uvědomíte? Hněv? No jasně. A co se stane, když takto přijdete podvodem o veškerý majetek, nebo o nejlepší léta života? Větší hněv? Asi ano. A když v sobě máte navíc blok hněv projevit a vyjádřit...A přidá se k tomu nějaký jiný osobnostní problém, co se nakonec stane? Nakonec jej vyjádříte. Zkrátka musíte. Tělo, nebo psyché rozhodne za vás. 

Lidé v sektách kultech a podobných uskupeních pak nejčastěji hněv obrací do sebe. Ne vůči druhým, to si nedovolí. Jsou deformováni životem v kultu. Například se začnou sebepoškozovat, pít, zajídat emoce atd. Vyjímkou bohužel nejsou ani sebevraždy zoufalých věřících, nebo zoufalých vyloučených. Když opustíte takovou skupinu ať už dobrovolně, nebo vyloučením, to je jedno následky jsou stejné, jste najednou sám, a nikdo z nich vás ani nepozdraví. No a navíc, kromě této už tak hodně stresující situace vám došlo, že jste byli podvedeni šmejdy obchodujícími se spásou a rájem! Možná jste v tom prostředí i od narození vyrostli. A emoce stále ještě neumíte prožívat. Nevíte, co s nimi...

Je s podivem, že projevů zoufalé nekontrolované agrese není v souvislosti s kulty více. Ty projevené ven, jako nyní v Hamburku jsou naštěstí vzácné. Ty projevené dovnitř vůči sobě jsou naneštěstí častější. Všechny jsou ale bohužel destruktivní. 

Co se dá pro to udělat? Myslím, že společnost si má všímat skupin s podobnými rysy a nezaleknout se jejich politického, nebo finančního vlivu. Jejich drahých právníků. A zakonnými prostředky jejich nejtoxičtější praktiky omezit. U výše uvedené skupiny to je určitě praxe "shunningu", tedy pasivní agrese, vydírání a šikany k vyloučeným a těm, kdo se rozhodli svobodně jít jinou cestou. Není v pořádku když nějaký kult s těmi, kdo odejdou přeruší kontakt v tak extrémní podobě, že rodiče již nemluví se svým vlastním dítětem, vystěhují je z domu atd. Co na to lidská práva? Co na to obecná lidskost?

Z pochopitelných důvodů se takové kulty vyhýbají sebepoznání a psychologii. Jejich starší a kazatelé nejen, že nemají ani základní školení v těchto věcech, ale jsou od psychologie a psychiatrie, a vlastně od vyššího vzdělání obecně, odrazováni. No jasně, lidé by začali více vnímat sebe a kriticky myslet. A to nepotřebují.

A co my potřebujeme ve společnosti podporovat takové podobné skupiny? 

Šílení střelci a útočníci jsou patologicky jev. Zatím asi není způsob, jak tomu zabránit úplně. Jde to ale minimalizovat. O držení zbraní a souvisejících opatření nemluvím, tomu nerozumím. Lze ale omezit praktiky církví, které v lidech tvoří nepřirozené stavy a tlaky. A je možné lidem obecně poskytnout terapii a základní vzdělání v práci s emocemi. Věřím, že by to snížilo výskyt takových zoufalých činů.

Buďte zdrávi.