Proč o své zkušenosti píši

Člověk se rozhodne psát z více důvodů. Může to být forma autoterapie. Snad potřeba se zviditelnit, proslavit se. Jindy je to tvůrčí přetlak a tryská to z autora samo. Co mě vede ke zveřejnění svých zkušeností?

Dříve, než se začnu zabývat slíbeným tématem, jestli může člověk ze dne na den přijít i v tomto století o všechny své přátele a většinu členů rodiny, uvedu něco k vnitřní motivaci, proč jsem se rozhodl o těchto věcech veřejné psát, a ne si svoje věci nechat jen pro sebe. Osobní terapie to trochu asi je, ale tyto věci si zpracovávám osobně s odborníky sám. Nechci ani podpořit černobílé myšlení a odsouzení a veřejnou nenávist k náboženským skupinám, které se vyznačují podobnými metodami kontroly mysli a používají dodnes vyloučení ze společenství, jako trest. V náboženské skupině, ve které jsem vyrostl a žil většinu svého života jsem zanechal a v mém srdci žije mnoho přátel a milých upřímně věřících lidí, kterým dodnes patří mé srdce. Život v takové skupině je v mnohém příjemný. Přesto jsem dnes přesvědčen, že pocit bezpečí, sounáležitosti a lidského zázemí, a to až neobvyklý vůči standardní mu svobodnému prostředí, je draze zaplacený ztrátou svobody myšlení, autenticity a kontaktu se svým vlastním já, se svým skutečným prožíváním. A navíc jsou některé praktiky prokazatelně škodlivé. Proto se, na rozdíl od religionistů nebráním používat i pojem sekta. Protože toto slovo v sobě nese varovný emoční náboj a já, jako člověk, který má osobní zkušenost se prostě nemůžu akademický shovívavě spokojit s tvrzením, že každé náboženství bylo kdysi sektou, nebo anglicky řečeno kultem, a není korektní jej používat. Religionista zkoumá nezůčastněně, akademicky, někteří lidé ale platili a platí draze svými životy, svou energii, a to téma je pro ně tvrdě odžité a trpce zaplacené, obvykle hodnotami, které nejdou již vzít zpět ani je nahradit.Myslím, že ne každý přístup k duchovnu zahrnuje duševně i tělesné sebepoškozující dobrovolné praktiky, zvýšenou míru psychických problémů a sebevražd u vyloučených, ale i nevyloučených členů. Ty extrémní skupiny by měly být otevřeně a varovné pojmenovány. Až budete uvnitř tak vám na mnoho let, anebo už možná vůbec, nebude pomoci.Další důvod, proč píši je ten, že v dnešní době vidím charakteristické prvky typické pro sektu, nebo odborně řečeno "skupinu s vysokou kontrolou myslí" i ve strukturách, které jsou běžnou a přijímanou součástí naší kultury. Nemusí to být jen země temna KLDR, kde je to ukázkový příklad. Jsou to způsoby firemní kultury v některých korporacích, které bohužel nesou určité prvky kontroly mysli. Jsou to MLM prodejní systémy, nebo prodejní systémy různých finančních poradců a léčitelů atd. založené na určité přijaté dogmatičnosti a nekritičnosti a manipulaci klientů. A i kdyby tyto struktury dnes neexistovaly, myslím, že je poučné pro každého z nás zamyslet se, jestli se ve své vlastní osobnosti někdy nechovám "sektářsky". V dalším pokračování již budu konkrétnější a budu se zabývat svou osobní zkušenosti.